Long time no post, I know. V hlavě mám tisíce myšlenek, né že ne, ale jsem natolik perfekcionistická, že se mi nechce vydat nedokonalý článek (někdy jo, když ho napíšu impulsivně spontánně na jeden zátah, opilá životem). Normálně bych články upravovala donekonečna a přidávala do nich další a další závorky (přitom věřte nebo ne - jsem celkem minimalista). Abych se vrátila zpátky na začátek - často si píšu články do poznámek, a našla jsem tam jeden o ethical fashion, který jsem samozřejmě nevypustila ven dokud nebudu znát slušnou řádku obchodníků, prodejců a značek, které podle těchto postupují. A hle - k tomuto termínu přibyl další často skloňovaný - a sice sustainable fashion. Za své chápání a vnímání těchto pojmů vděčím své mamince - naučila mne nejen poznat kvalitní materiál, sama si něco vyrobit, ale naučila mne hlavně nakupovat prakticky a uvážlivě, se zaměřením především na již zmíněnou kvalitu než kvantitu. Při výběru se řídím několika jednoduchými pravidly, snažím se nakupovat uvážlivě, věřím, že jsem našla svůj styl, že všechno dostatečně unosím nebo pošlu dál.
Nesnažím se dávat si nějaké nákupní stopky, potrestat se za to, že jsem už prostě utrácela dost, to rozhodně ne. Snažím se ale vyhýbat impulzivním nákupům typu sakra zase je pondělí, v nemocnici byl frmol, mám depresivní náladu, ___________ (doplňte sami), stejně tak neslavím každou příležitost - je pátek, jaro, udělala jsem státnici, zvládla jsem referovat pacienta před primářem, __________ (doplňte sami). Občas si člověk radost udělá (já si často ale stejně nic nevyberu), ale nechodím do obchodů v přílišné euforii nebo depresi. Pak člověk koupí i to co nepotřebuje, nechce, neunosí, a s tím hned souvisí další položka. Něco jiného jsou nákupy na internetu, na wishlist asosu pořád něco přihazuju, akorát jsem s objednáváním opatrná, vše si radši několikrát prohlídnu, osahám a samozřejmě vyzkouším, a - bude to možná znít namyšleně - ale můj čas je prostě moc drahý na to, abych pak řešila vrácení kousků, či jejich následný prodej.
 |
| zdroj |
Určitě jste to už slyšeli. Já takhle termínově před pár měsíci, v povědomí se to ale snažím mít už dlouho. A co přesně? Že nejsem tak bohatá, abych si mohla kupovat levné věci. Laicky řečeno jde o to, zda se Vám kousek vyplatí, vrátí se Vám jeho pořizovací částka (snad to tady nečtou ekonomové). Teď sice skončila zima, ale vezměme si například můj červený kabát. Pořízený na podzim 2010. Šest zim už jsem ho nosila, střídám ho s dalšími dvěma kousky, občas něco dalšího. Dejme tomu, že zima trvá tři měsíce, při třech kabátech to je měsíc na jeden. 30x za sezónu ho vezmu, ne-li více. Stál tehdy po slevě 130€ (díky rodičové), to je asi 3500Kč, při nošení po šest sezón už jsem ho vzala 180x a tak jeho CPW je nyní necelých 20Kč a jelikož ho stále nosím, tak pořád klesá. jupí! (narozdíl od těchto knickers)
S CPW přímo souvisí i další bod, nebo lépe, otázka. S čím to budu kombinovat? Otázka celkem zásadní a já se hned snažím v hlavě promítnout možné outfity, případně pokud jdu cíleně po nějakém kousku, třeba sukni, tak jdu rovnou nakupovat v sukni, podpatcích a halence, ať vidím kombinovatelnost (jinak ale nakupuju nejradši v džínech a slip-onech, a hlavně nemít fishnet-svetr, jelikož zachytává ramínka)
výběr materiálu
Materiál je pro mne jedna z prvotních věcí na které koukám (hned po velikosti - tomu jsem sice nedala tady v článku takovou důležitost, jelikož nemám výkyvy váhy - ale nekupovat věci nepadnoucí velikostně, například s tím, že do nich zhubnete. Nechci nikomu brát motivaci, iluze, ale třeba už ten kousek ve finále nebude ani in. Stejně tak nekupovat malé boty s tím, že se roztáhnou - ano, kůže trochu povolí, ale nebude to více jak půl čísla. Trochu jinak to vidím s kupováním kousků po těhotenství, tam je hezké se těšit na normální velikost a něco si pořídit.) Zpět ale k materiálu - jelikož jsem ekzematička tak na umělé neprodyšné materiály mohu rovnou zapomenout, a jsem předurčena (haha) k tomu vybrat si kvalitu, kousek z přírodního materiálu, bavlny, lnu nebo hedvábí (ne, nezapomněla jsem na vlnu, jen jako atopička na ni mohu taky zapomenout, leda ji mít přes dlouhý rukáv)
značka, původ, zpracování
Na značky koukáme asi všichni, i když je pravda, že jsem si super věci pořídila třeba i v Peru, kvalitní a bavlněné, od tamních, mně neznámých značek. Nebyly to velké brandy, ale šily oblečení přímo tam a z kvalitních materiálů. V Portugalsku to také nebylo tak zlé - Španělsko bylo blízko = Zara byla blízko - koupila jsem tam pár věcí a hle, všechny ušité v Portugalsku, celkem překvapení, jelikož vím, že právě jejich kousky byly před lety šity za alarmujících podmínek v Bangladéši.. /blýská se na lepší časy?/ Trochu mi právě děsí pokud na štítku vidím Made in Bangladesh a vlastně i jakoukoliv oblast v Asii (Vietnam Čína). Pamatujete na ten dokument kdy tam skandinávští bloggeři cestují a následně jsou rozčarováni podmínkami výroby jejich svršků? (pamatuje si někdo název? projíždím youtube historii a né a né to dohledat) Asi to takhle (a i hůř) na mnoha místech funguje, v halách nonstop sešívají kusy i děti, je to práce stereotypní, dlouhá a neadekvátně ohodnocená. Samozřejmě je to poznat i na kvalitě. Ne, tohle podporovat úplně nechci.
 |
| zdroj |
 |
| zdroj |
capsule wardrobe
O tomhle chci napsat článek zvlášť, ale už jste asi postřehli, že se snažím svršky úplně nehromadit, více se zaměřuji na kvalitu a nadčasovost, snažím se vytvořit si minimalistický a dobře kombinovatelný šatník, ve kterém mají místo klidně i výstřední kousky ze second-handů, které jsem považovala za jednoduše #musthave. A pokud do něj časem přibudou i nějaké kvalitní kousky ze spolupráce řetězců s návrháři (H&M x Balmain, Lindex x Missoni), tak bude vše v dokonalé rovnováze.
Tak jsem se přece jen rozhodla tenhle článek pustit do světa. V příhodný týden, kdy probíhá fashion revolution, kdy se ptáme who made my clothes? A o tom snad příště!
♥♥♥
PÉ ES: u některých obrázků se mi už na pinterestu nepovedlo dohledat zdroje, stránky nefungovaly apod., tak snad se to smí takhle publikovat
